Ahoj všichni,dlouhovlásky, taky tak nerady chodíte zarovnávat konečky ke kadeřnicím jako já? To, že se můžu
podívat do zrcadla a mít vlasy o půlku kratší mě děsí a bohužel se mi to i často stává. O zážitky z mého posledního stříhání se s vámi chci podělit právě v tomto článku.Některým kadeřnicím zkrátka nevysvětlíte, že dva centimetry jsou dva centimetry a ne deset a tak vždycky když usedám do toho křesla osudu přesvědčuji slečnu/paní, že chci opravdu ostříhat jen to nejnutnější a nic víc. No a pak se podívám do zrcadla, poděkuju a s brekem se vrátím domů.
Tentokrát jsem byla s kadeřnicí naprosto spokojena. Nejen, že se jí podařilo střihnout všechny zničené konce, ale délka vlasů tím skoro neutrpěla a já si po vysušení a lehkém natočení vlasů připadala jako princezna.
Takže pokud jste z Moravskoslezského kraje jako já a někdy budete mít cestu kolem, doporučuji se zastavit u kadeřnice Martiny Zajícové. Nejen, že je to paní velice příjemná, ale zároveň přesně ví co dělá a pokud máte raději přirozené střihy je to kadeřnice přesně pro vás.
Já mám teď vlasy zdravější, krásnější no a myslím, že jsem konečně našla paní, ke které se nebudu bát chodit stříhat :). 

Mimochodem pěkná recenze zde: Kadeřnictví na jednom místě

Ne každý vlasový salon ale dokáže splnit vaše očekávání. A je jedno, jestli máte vlasy krátké nebo dlouhé, jestli jste muž nebo žena. Každému by mělo záležet na tom, jak vypadá a rozhodně každý chce být se službami, za které platí, spokojen. Pravda, možná se přeci jen řadím k těm trochu víc náročnějším lidem. Vlasy mám dlouhé a toužím je mít i zdravé. Kdybyste však věděli, co já s „profesionálními“ kadeřníky už zažila! Z plánovaného medového odstínu jsem odcházela s červenou hlavou, po obyčejném melíru (před nímž jsem upozorňovala, že mé vlasy jsou jemné) mi místo šik blonďatých pramínků na hlavě zůstaly prameny spálených vlasů v ruce, po pouhém zastřižení konečků na mě ze zrcadla vyjeveně zírala holka s pačesy oškubanými po ramena – údajně to bylo nezbytné, dozvěděla jsem se s křížkem po funuse. Ještě se divíte, že mám k tomuto oboru nedůvěru?

Neboť mne však tlačil čas, v neděli jsem pozvaná na setkání úspěšných distributorek Mary Kay kosmetiky, byla jsem opět nucena svěřit mé vlasy do rukou profesionálům. Po dlouhém rozmýšlení jsem si nakonec vybrala kadeřnictví Subrína a musím říct, že byť jsen tam šla s malou dušičkou, odcházela jsem se širokým úsměvem!

Už po telefonu mi bylo sděleno, že se o mne bude starat slečna Radka, jejíž tvář jsem si mohla okamžitě vyhledat na jejich webových stránkách. Na první pohled se zdála sympatická a to nejen na fotce, ale i ve skutečnosti. Jedna z věcí, jež svědčí o dobré kadeřnici je to, jak vypadají její vlastní vlasy. A slečna Radka je měla hezky vyfoukané do světlého mikádka. Usadila si mne před zrcadlo a trpělivě si vyslechla všechny mé přání a obavy. A kdo mne zná, jistě si umí představit, že to nebylo na pár minut. Přesto se ještě několikrát ujistila, jak to opravdu chci, zcela vážně mi slíbila, že mi vlasy nespálí (čímž mě uklidnila, brala mě totiž vážně!) a dala si záležet při výběru vhodného peroxidu. Melírek nanášela velmi pečlivě. Neunavovala mě vynucenou konverzací o ničem, ale když jsem se na něco zeptala, ochotně mi odpověděla. Poradila mi, jaký druh šamponu či jiného přípravku by byl vhodný na můj typ vlasů, na druhou stranu mě však do jejich koupi nijak netlačila. Během doby, kdy mi působil melír, mi nabídla kávu (byť se jaksi opomněla zmínit, že to není pozornost podniku a na konci si za ni řekla o 20Kč) a ke zkrácení dlouhé chvíle jsem si mohla přečíst nejnovější číslo časopisu Glanc, což se taky cení.

Během umývání vlasů jsem dostala velmi příjemnou masáž hlavy a při následném stříhání konečků byl náš předem domluvený centimetr skutecně centimetr. Jediné, co mne trochu překvapilo, byla její žádost, abych během toho, kdy mě stříhala, stála. I když ono to vlastně ani tak nesmyslné není. Vzhledem k mým dlouhým vlasům (pod lopatky) k nim tak měla lepší přístup. Nevnucovala mi žádné „novoty“ jako zbytečné prostřihávání, afinu apod., ani „přezíravé rady“, že by mi mnohem více slušel kratký sestřih, jak už mi též bylo jednou řečeno. Naopak mi moje dlouhé vlasy pochválila, prý jsou zdravé a hezké (za což mohu poděkovat i mé sestřičce). Respektovala mé přání mít takový účes, v jakém se cítím dobře a snažila se, aby byl co nejhezčí. A i cena byla velmi přiznívá – i s kávou jsem se vlezla do 700 Kč.

Zdravím z jiné planety

Co podnětného jsem se vlastně dozvěděla? Dlouhé vlasy bych si měla umývat na dvakrát. Pro první opláchnutí doporučila ten neobyčejnější např. březový či kopřivový šampon, jež vlasy zbaví mastnoty. Pro druhý oplach šampon např. na objem či regeneraci – i když na tyto typy šamponů pozor, některé jemné vlasy spíše zatežují. Rozhodně bych neměla chodit spát s mokrou hlavou, protože když pominu to, že bych se ráno vzbudila s vrabčím hnízdem, vlasům to neprospívá. Naopak, aby mi mokré vlasy jen tak neusychaly připláclé k hlavě, bylo by vhodné pomoci si fénem a klidně jen tak přes obyčejný hřeben vyfoukat vlasy u kořínků vždy proti směru růstu. Budou pak nadýchanější. A pochopitelně dopřávat konečkům výživné olejíčky, aby se netřepily.

Tak co říkáte?

A jaké máte vy zkušenosti s kadeřníkama?